Výšková nemoc hrozí obvykle nad 2 500 metry nad mořem a vzniká, když tělo vystoupá výš rychleji, než se stihne přizpůsobit řidšímu vzduchu s menším množstvím kyslíku. Nejčastěji se projeví bolestí hlavy, nevolností, únavou a špatným spánkem během prvního dne nebo noci ve výšce. Nejlépe jí předejdete pomalým výstupem, odpočinkovými dny a pravidlem, že s příznaky nikdy nestoupáte spát výš. Návod vychází z doporučení NHS, CDC a lékařské komise UIAA.
Ve zkratce
- Potíže z výšky obvykle hrozí nad 2 500 m, ve vážnějších formách typicky nad 3 000 m a výš.
- Hlavním příznakem je bolest hlavy, k ní se přidává nechutenství, nevolnost, únava, závrať a nespavost.
- Nad 3 000 m nespěte víc než o 500 m výš než předchozí noc a dopřejte si odpočinkové dny.
- S příznaky nestoupejte výš. Když se stav zhoršuje, sestupte aspoň o 300 m.
- Zmatenost, ztráta rovnováhy nebo dušnost v klidu jsou varovné znaky, které vyžadují okamžitý sestup a pomoc.
Co je výšková nemoc a od jaké výšky hrozí
Výšková nemoc je soubor potíží, které vznikají ve velké nadmořské výšce dřív, než se tělo přizpůsobí nižšímu tlaku kyslíku. Podle NHS se může objevit nad zhruba 2 500 metry, a proto ji v nížinách ani v českých horách, které jsou výrazně nižší, nedostanete. Typickými místy jsou podle NHS části Alp, Kilimandžáro, Everest nebo La Paz. Nejčastější formou je akutní horská nemoc, vážnými formami jsou výškový otok plic (HAPE) a výškový otok mozku (HACE), které se podle UIAA rozvíjejí obvykle až po více než jednom dni ve výšce.
Kdy záleží na výšce spaní
Rozhodující není nejvyšší bod, který během dne navštívíte, ale výška, ve které spíte. CDC upozorňuje, že jednodenní výlet s večerním návratem níž tělo zatěžuje výrazně méně, protože okysličení krve je nejnižší právě ve spánku. Podle CDC je nízké riziko při spaní pod 2 750 m první noc, střední mezi 2 750 a 3 400 m a vysoké nad 3 400 m.
| Forma | Typická výška | Kdy se objeví | Hlavní příznaky |
|---|---|---|---|
| Akutní horská nemoc | nad asi 2 500 m | první hodiny, často po první noci | bolest hlavy, nevolnost, nechutenství, únava, závrať, nespavost |
| Výškový otok plic (HAPE) | nad asi 3 000 m | obvykle po více než 24 hodinách | kašel, neobvyklá dušnost při námaze, pak i v klidu, pokles výkonu |
| Výškový otok mozku (HACE) | hlavně nad 4 000 m | obvykle po více než 24 hodinách | zmatenost, nejistá chůze, ospalost, změna chování |
Příznaky výškové nemoci: jak je poznat
Hlavním příznakem akutní horské nemoci je bolest hlavy, ke které se podle CDC přidává aspoň jeden další: nechutenství, závrať, únava, nevolnost nebo zvracení. NHS mezi běžné příznaky řadí také potíže se spánkem. Objevují se během prvních hodin po příjezdu do výšky nebo po dalším výstupu, často během první noci či po ní. Mírné potíže podle NHS obvykle odezní za jeden až tři dny, pokud dál nestoupáte.
Varovné znaky, při kterých se nečeká
NHS doporučuje vyhledat pomoc okamžitě při zmatenosti, potížích s rovnováhou a koordinací, halucinacích, dušnosti v klidu, kašli s pěnivým nebo krvavým hlenem, modrých či šedých rtech a nehtech nebo při velké ospalosti. Nejistá chůze a změna chování ukazují podle CDC na otok mozku, který může během jednoho dne přejít v bezvědomí. Dušnost v klidu je typická pro otok plic. V takové chvíli je prvním krokem sestup.
Aklimatizace a postupný výstup
Aklimatizace je postupné přizpůsobení těla nižšímu množství kyslíku a jediná spolehlivá prevence výškové nemoci. NHS i CDC se shodují, že nad 3 000 m byste neměla spát víc než o 500 m výš než předchozí noc. UIAA je ještě opatrnější a nad 2 500 až 3 000 m doporučuje mezi nocemi rozdíl 300 až 500 m.
Odpočinkové dny
Každý zdroj formuluje odpočinek trochu jinak. NHS radí nad 3 000 m den odpočinku ve stejné výšce každé tři až čtyři dny. CDC doporučuje den navíc na každých dalších 1 000 m výšky spaní. UIAA radí strávit dvě noci ve stejné výšce po každých dvou až čtyřech dnech výstupu a ten den si můžete vyšlápnout výš a vrátit se spát dolů.
První dny ve výšce
CDC radí nepřesouvat se z výšky pod 1 200 m rovnou na spaní ve 2 750 m a výš. Dvě až tři noci ve výšce kolem 2 450 až 2 750 m před dalším výstupem podle CDC výrazně chrání. Prvních 48 hodin se vyhněte alkoholu a držte jen mírnou zátěž. NHS dodává, že je třeba pít dost vody. Alkohol nepoužívejte ani jako pomoc ke spánku, protože tlumí dýchání.
Co zabalit
Vícedenní túra ve výšce klade nároky na vybavení i na tempo. Ve vrstvách oblečení a obsahu batohu vám pomůže přehled, co sbalit na hory v zimě, který platí i pro chladné noci ve velehorách. Na kamenitých stezkách se vyplatí dobře padnoucí obuv, a proto si předem přečtěte, jak vybrat turistické boty. Do batohu patří i základní léky, o kterých se poradíte s lékařem.
Co dělat při příznacích výškové nemoci
Při prvních příznacích výškové nemoci se zastavte a nestoupejte dál. CDC zdůrazňuje, že s příznaky se nikdy nemá jít spát výš, ani když se zdají mírné. NHS radí zůstat ve stejné výšce, odpočívat a říct spolucestujícím, že vám není dobře. Mírné potíže obvykle během jednoho až tří dnů odezní a pak můžete ve výstupu pokračovat. Pokud se stav do druhého dne nezlepší nebo se zhorší, je čas sestoupit.
Kdy a o kolik sestoupit
Sestup je hlavní léčba výškové nemoci. CDC uvádí, že akutní horská nemoc se rychle zlepšuje už po sestupu o 300 m nebo víc, NHS doporučuje sestoupit zhruba o 300 až 1 000 m. Při vážných příznacích radí UIAA sestoupit do posledního tábora nebo chaty, kde bylo postiženému dobře, případně aspoň o 500 až 1 000 m. Postižený by při sestupu neměl nést náklad. Léky k prevenci i úlevě volí lékař, a pokud jste výškovou nemoc už prodělala, poraďte se před cestou v cestovní ambulanci, co přibalit do cestovní lékárničky.
Kdo má být opatrnější
Nejspolehlivějším vodítkem je podle CDC to, jak jste ve výšce snášela předchozí cesty, i když ani to není jisté. Kdo už výškovou nemoc nebo otok plic či mozku prodělal, patří do skupiny s vyšším rizikem. Kondice ani trénink podle CDC a UIAA neochrání, takže výkonná sportovkyně může onemocnět stejně jako člověk bez tréninku. Pohlaví podle CDC hraje minimální roli.
Děti, starší cestovatelé a těhotné
Děti jsou podle CDC stejně vnímavé jako dospělí. U malých dětí, které ještě neřeknou, co je bolí, si všímejte nechutenství, podrážděnosti a bledosti. Lidé nad 50 let mají podle CDC riziko akutní horské nemoci mírně nižší, UIAA však uvádí, že u lidí nad 65 let je trojnásobné riziko otoku plic. Těhotným ženám CDC doporučuje zvážit, zda nespat nad 3 050 m, a před cestou si nechat potvrdit, že těhotenství je bez komplikací.
Chronické nemoci
Opatrnost a konzultaci s lékařem, který má zkušenost s horskou medicínou, CDC doporučuje lidem s nemocí srdce, plic, těžkou spánkovou apnoí nebo srpkovitou anémií. U některých z těchto stavů CDC pobyt ve velké výšce nedoporučuje vůbec. Diabetici podle CDC mohou cestovat, ale musí pečlivě sledovat glykémii, protože některé glukometry ve výšce měří nepřesně. Ověřte si také, co pokrývá vaše cestovní pojištění a evropský průkaz pojištěnce, včetně horské záchrany.
Výšková města a přílet do výšky
Největší riziko přináší přílet letadlem rovnou do velké výšky bez aklimatizace, který podle CDC u některých oblíbených destinací nad 3 400 m řadí cestovatele do skupiny s vysokým rizikem. Peruánské Cusco leží podle CDC přes 3 300 m a jezero Titicaca kolem 3 800 m. U Cusca i bolivijského La Pazu lze podle CDC strávit první jednu až dvě noci níž. Když se přímému příletu nevyhnete, NHS radí první den odpočívat a nestoupat výš.
Treky a cesty bez doprovodu
Na oblíbených trecích jsou potíže z výšky časté, CDC uvádí, že cestou do základního tábora pod Everestem onemocní až kolem 30 % lidí. Ve skupině proto sledujte jeden druhého a příznaky neschovávejte, i když nechcete ostatní zdržovat. Pokud jedete bez doprovodu, domluvte se s ubytováním nebo průvodcem, kdo si všimne, že vám není dobře. Další tipy najdete v článku o tom, jak zvládnout cestování sama.
Šest pravidel pro bezpečný pobyt ve výšce
- Plánujte itinerář podle výšky spaní, ne podle nejvyššího bodu dne.
- Nad 3 000 m nespěte víc než o 500 m výš než předchozí noc.
- Zařaďte odpočinkové dny a v nich se vyšlápněte výš, ale spát se vraťte dolů.
- Prvních 48 hodin vynechte alkohol, pijte dost a držte jen mírnou zátěž.
- S příznaky nikdy nestoupejte spát výš a řekněte o nich spolucestujícím.
- Při zhoršení nebo varovných znacích sestupte aspoň o 300 m a vyhledejte pomoc.
Na cestách do Asie nebo Jižní Ameriky hrozí kromě výškové nemoci i potíže se zažíváním, a co dělat, aby vás nepotkal cestovní průjem, popisuje samostatný návod.
Časté otázky
Od jaké výšky hrozí výšková nemoc?
Obvykle nad zhruba 2 500 metry nad mořem. Vážnější formy, tedy otok plic a otok mozku, se objevují typicky ve větších výškách, nad 3 000 a 4 000 m. Vzácně se potíže mohou objevit i níž, hlavně při rychlém výstupu.
Ochrání mě před výškovou nemocí dobrá kondice?
Neochrání. Podle CDC i UIAA kondice a trénink riziko výškové nemoci nesnižují, takže onemocnět může i výborně trénovaný člověk. Rozhodující je rychlost výstupu, výška spaní a vaše dřívější zkušenost s pobytem ve výšce.
Co dělat, když mě na horách bolí hlava ve velké výšce?
Zastavte se, odpočívejte ve stejné výšce a nestoupejte dál, dokud se necítíte dobře. Řekněte o potížích spolucestujícím. Když se bolest hlavy do druhého dne nezlepší nebo se přidá zmatenost, nejistá chůze či dušnost v klidu, sestupte aspoň o 300 m a vyhledejte pomoc.
Můžou děti jet do velké nadmořské výšky?
Mohou, ale jsou na výškovou nemoc stejně vnímavé jako dospělí. U malých dětí sledujte nechutenství, podrážděnost a bledost, protože bolest hlavy samy nepopíšou. Itinerář s dětmi plánujte pomaleji a před cestou se poraďte s lékařem.
Je výšková nemoc nebezpečná při cestě do Cusca nebo La Pazu?
Může být, protože obě města leží ve výšce, kde nemoc z výšky hrozí, a cestovatelé tam často míří bez předchozí aklimatizace. CDC doporučuje strávit první jednu až dvě noci níž a teprve potom vystoupat. Pokud letíte přímo do výšky, první den odpočívejte a s cestovním lékařem proberte prevenci.
Zdroje
CDC Yellow Book: High-Altitude Travel and Altitude Illness (cdc.gov), NHS: Altitude sickness (nhs.uk), UIAA MedCom: Field Management of AMS, HAPE, HACE (theuiaa.org)
